Kreativních dílen v rámci andělského zvonění se účastnily děti s rodiči

Budova českobrodského gymnázia se na sobotní den změnila ve velký vánoční jarmark. Na chodbách, ale i v učebnách si lidé mohli koupit nejrůznější dekorativní předměty, ale také šály, čepice nebo například ručně šitá pouzdra na brýle.

V jedné z učeben se nejen pro děti odehrávaly dvě pohádková představení. To dopolední bylo o pošťákovi. Děti nadšeně sledovaly trampoty pana pošťáka a mnohdy se do představení zapojily.

To když zamilovanému pošťákovi radily, kde je poštovní schránka nebo když zvědavé děti přišly příliš blízko a snažily se zjistit, odkud přicházejí loutky.

Pro všechny tu pak byly nejrůznější kreativní dílny. Příchozí si mohli vyrobit adventní věnce, jinde svíčku z včelího vosku, další dílnička se zabývala výrobou zalaminovaných prostírání, jiná ozdobných čelenek.

Nechybělo samozřejmě ani tradiční zdobení perníčků cukrovou polevou. Vlastní rukou ozdobené perníčky si pak děti mohly odnést s sebou domů.

Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že dílniček se účastní pouze děti, opak byl pravdou. Některé maminky nebo tatínkové svým ratolestem pomáhali. To například při výrobě lampiónů. Jindy však vyráběly také samotní dospělí. Přeci jen tvoření, obzvlášť to vánoční, není jenom doménou dětí.

Lidé si také mohli tvoření odnést s sebou domů. V jednom ze stánků si například mohli nakoupit sadu korálků, ze které si pak sami doma vytvoří andělíčka.

Další možností byly například korálky na náušnice, kterým patřil i praktický návod, jak na to.

Andělské zvonění se v Českém Brodě uskutečnilo již po páté. A mělo velký úspěch. Chodby i učebny budovy gymnázia se hemžily lidmi, kteří si přišli užít vánoční atmosféru.

Pletení z papíru je droga, říká Lenka Szabóová z Chrášťan

Lenka Szábóová se zabývá pletením košíků, ozdobiček a dalších věcí. Neplete však z proutků, ani ze slámy. Pro výrobu svých dekorací využívá nepotřebný kancelářský papír nebo letáky.

Jak jste se k pletení z papíru dostala?

Před čtyřmi lety jsem viděla pořad v televizi, kde pletení z papíru ukazovali. Uchvátilo mě to takovým způsobem, že jsem hned sehnala materiál a začala. Svůj první košík mám stále doma schovaný.

Jaké byly začátky?

Když jsem zjistila, jaké jsou možnosti výroby z papíru, klidně jsem do tří hodin do rána pletla a pak v sedm vstávala do práce. To muselo být náročné… Pletení je jako droga. Vždycky jsem si říkala: ještě řadu a ještě jednu…

A jak často plete nyní?

Je to nárazové. Třeba přes léto moc nepletu. Je to spíše zábava na dlouhé zimní večery.

Proč jste si vybrala zrovna pletení z papíru?

Je to vlastně využívání odpadu. Tvoření má minimální náklady. Vlastně jen na lepidlo, případně drátek nebo sololit. Jinak tvořím ze zlatých stránek nebo letáků.

Co všechno se dá z papíru vyrobit?

Je spousta možností. Od košíků, přes ošatky, misky, podnosy až po koše na prádlo. Lze také oplést láhev nebo staré květináče. Možností je však mnohem více. Z kancelářského papíru můžete vyrobit lustry, stínidla z hedvábného papíru zase například vánoční ozdobičky.

Co zvláštního jste například oplétala?

Doma mám opletené staré noční stolky. Udělala jsem z nich krásné taburety. Viděla jsem však třeba také opletené dvířka kuchyňských skříněk. Alena Fryčová: Vyrábět vše možné jsem začala s dětmi

Alena Fryčová vyrábí z drátků a slámy

Věnuje se však také výrobě loutek a na velikonoce maluje kraslice. Jak jste se k vyrábění všeho druhu dostala?

Jsem vyučená aranžérka, ale už léta pracuji okolo topenařiny a podobně. Je to pro mě relax.

Kdy jste začala s vyráběním?

Před lety. Vyráběla jsem vše možné doma s dětmi.

Co vás dnes baví vyrábět nejvíce?

Asi ty drobnější věci. Například vánoční ozdoby ze slámy nebo třeba zvonečky z drátků a korálků.

Vyrábíte však také loutky, jaké?

Vyrábím tak, jak se loutky vyráběly dříve.

Na plastelínový základ nanáším vrstvy trhaného papíru. Jak dlouho trvá výroba jedné loutky?

Jde o dlouhý pracovní postup. Na jednu hlavičku se dává 15 25 vrstev papíru. Pak se samozřejmě zvlášť vyrábí šatičky. Celá loutka tak trvá zhruba 10 12 hodin.

Co vás na vyrábění baví nejvíce?

Jezdit po okolí na tvořivé dílničky. Nerada chodím na prodejní výstavy. Vždy chci, aby si děti mohly alespoň něco vyrobit samy. Ale samozřejmě i rodiče.

Vyrábí i tatínkové?

Ano, třeba při malování vajíček voskem mě jeden velice překvapil. Vyrobil hezčí kraslici než já. 

OČIMA LUCIE MAŠÍNOVÉ

Chce to cvik a trpělivost

Po milých rozhovorech s Lenkou Szábóovou a Alenou Fryčovou jsem byla vyzvaná, abych si něco z jejich tvorby také vyzkoušela.

První jsem zkusila plést z papíru. Chystala jsem se k tomu vlastně už dlouho. Ale nikdy jsem se nedostala ani k motání ruliček z papíru. Teď byla možnost. Ruličky jsem dostala smotané, základ košíku nalepený. Stačilo pouze plést. Zjistila jsem, že to opravdu není nic těžkého. Jen to chce trpělivost. A se cvikem to pak prý jde samo. Paní Lenka mi totiž svěřila, že u motání ruliček sleduje i televizi.

Pak jsem vyzkoušela dozdobení hvězdičky ze slámy. Stejně jako děti jsem lepila hřebíček. To těžké nebylo. Ovšem zdobení proužky slámy už bylo těžší. Pravidelnost mi v tu chvíli rozhodně nic neříkala. Alena a Lenka mě však povzbuzovaly a tvrdily, že jsem docela šikovná.

Rozpletený košík v mém případě spíš stojan na tužky (kvůli tvaru) jsem si odvezla s sebou domů. A musím dát paní Lence zapravdu. Je to droga. Plést jsem začala už když se mi startoval počítač. A i když píšu tyto řádky, pořád po očku pokukuji po tom rozpleteném zázraku. A už věřím, že to opravdu dokážu.

Lucie Mašínová - Kolínský deník